Piaristický klášter

Po třicetileté válce, kdy byla země poznamenána velkým duchovním, materiálním a ale i mravním úpadkem, byl hrabě Heřman Jakub Černín z Chudenic nejvyšším purkrabím království českého. Chtěl umožnit vzdělání mládeži z Kosmonos i ze širokého okolí, a proto se rozhodl zřídit klášterní školu, konkrétně piaristické gymnázium. Kosmonoské gymnázium jako jedno z prvních v českém království získávalo uznání za úspěšnou vzdělávací činnost a stávalo se kulturním centrem kraje. V roce 1687 povolává Heřman Jakub Černín do Kosmonos piaristy, aby s nimi uvažoval o místu budoucí koleje. V nové koleji mělo být 18 řeholníků. V roce 1688 se konala velká slavnost položení základního kamene koleje, které se zúčastnil také zakladatel. Klášter byl vybudován stavitelem F. Ceresolou podle plánů Giovanniho Maderny. Piaristé byli ubytováni na faře sv. Martina ve Špitálské ulici (č.p. 142 pod Loretou), kde byly zřízeny prozatímní třídy, vybavené nutným nábytkem. Vlastní vyučování začalo 13. září v roce 1688. Zatím pokračovala výstavba nové koleje, kam se piaristé stěhovali r. 1694. Původně jednopatrová budova piaristické koleje tvořila kvadraturu, která svou jižní stranou se přimykala ke klášternímu kostelu Povýšení sv. Kříže. V průčelí na obou rozích budovy byly vystavěny dvě věže s cibulovitými báněmi. V místech, kde se chrámová část dotýká piaristické koleje, byla nad presbytářem vybudována osmiboká štíhlá kamenná věž, rovněž s cibulovitou bání. Ve východní věži jsou umístěny dva zvony a hodiny. Uprostřed klášterní kvadratury byla vyhloubena studna. Spojení s prvním patrem zajišťovala čtyři schodiště, umístěná ve všech čtyřech rozích ochozů. Kolej měla školní místnosti v západním křídle, dále cely řeholníků a v severní části byla vybudována shromažďovací síň, sloužící později pro divadlo. Měla podzemní odpadovou stoku, která ústila v místech bývalé obory. V oboře byla zřízena sádka pro chov ryb. Byla zde i zahrada a hřiště pro žáky. Ve vlastnictví koleje byla konírna, pec na pečení chleba, ale i kulečník. Alliprandi navrhl úpravu podlouhlého náměstí jižně kostela, kde byly v dolní části v roce 1720 postaveny dvě výklenkové kaple – sv. Františka Xaverského a sv. Heleny. Zde nechal hrabě Černín vysázet podél upravené cesty čtyřřadou alej lip, která se v téže dispozici zachovala dodnes. Zakladatel byl opravdu štědrý. Kolej měla na tehdejší dobu velký význam. Vzdělávala se zde mládež nejen z Boleslavska, ale i z Liberecka, Frýdlantska a dokonce z Lužice. Byl zde i malý seminář, který poskytoval vzdáleným studentům celé zaopatření. Přespolní majetní žáci bydleli v 5 kolejních domech v Lípách. Žáci gymnázia rádi hráli divadlo. V roce 1708 byla v Kosmonosích zvlášť velká účast. Hlavní úlohu hry hrál F. J. Černín, syn zakladatele gymnázia. Ten na zdejším gymnáziu studoval, a jemu byla hra věnována. Piaristé také milovali hudbu a věnovali jí hodně času. Vychovali řadu vynikajících skladatelů – mistři Jiří Benda, Jiří Ignác Linka, Viktorin Brixi a František Xaver Brixi. Když zemřel Heřman Jakub Černín, začaly se nad gymnáziem stahovat mraky. Černínové byli pány kosmonoského panství do r. 1738, kdy panství bylo prodáno Hrzánům z Harasova. Ti nepřáli gymnáziu, ani řemeslníkům, chtěli aby činnost gymnázia byla ukončena. Koleji se nevedlo lépe ani za hraběte Josefa Bolzy, který od Hrzánů panství koupil. Kosmonoští piaristé i tehdy dokázali v průběhu své kolejní existence zabezpečit klášter i školu po stránce hmotné velice dobře a vybudovali svou vzdělávací prací vysokou úroveň svého ústavu. Neměli však možnost vytvořit uspokojivé ubytovací podmínky pro desítky žáků, neboť obec jim svou velikostí neposkytovala další zaopatřovací možnosti. Protože stoupal počet zájemců o studia, nejvíce žáků navštěvovalo gymnázium přímo z Mladé Boleslavi a okolí, odkud trvala cesta do gymnázia téměř hodinu pěšky, žádali boleslavští o přeložení do jejich města, kde by žáci měli daleko lepší podmínky ke studiu. Již v roce 1761 jednali představitelé města Mladé Boleslavi o přenesení gymnázia do Mladé Boleslavi, nedošlo však k žádné dohodě. Mladoboleslavským radním nepomohla ani osobní intervence u císaře Josefa II. Konečné rozhodnutí o přemístění gymnázia po několika dalších intervencích bylo schváleno císařem v roce 1784, piaristům bylo nařízeno přestěhování do kláštera Na Karmeli. V roce 1793 koupil prázdnou klášterní budovu František Leitenberger a zřídil zde textilní továrnu, tiskl zde šátky pod značkou Cosmanos. Po přemístění výroby do Josefova Dolu se ve vlastnictví vystřídalo několik majitelů. Budova sloužila jako obydlí pro soukromé osoby. V roce 1859 zde byla umístěna nemocnice pro raněné z rakousko-italské války. V roce 1867 koupil budovu kláštera Zemský stavební výbor pro připravovaný ústav pro choromyslné, který měl být filiálkou ústavu pražského. Bylo rozhodnuto upravit klášterní budovu co nejrychleji na ošetřovací ústav. Tento fakt poznamenal vývoj i život obyvatel města až do dnešních dnů.