Zámek

Kosmonoský zámek představuje velkolepý soubor barokní architektury z přelomu 17. a 18. století. Zámek v Kosmonosích původně ležel osamocen na západním konci města. S přibývajícími stavbami se však ocitl blíže středu. Jeho východní vstupní průčelí směřuje směrem k náměstí. K zámku náleží z jižní strany zámecký park a ze strany severní kdysi rozsáhlá obora, obehnaná tak, jako park kamennou zdí. Zbytky zdí v oboře, které ještě dnes můžeme tu a tam nalézti, nám dává tušit její velikost. Obora sloužila v dávných dobách pro lovecké kratochvíle panstva. Uprostřed byl malý rybníček, na jehož místě dnes nalezneme koupaliště.

Zámek, tak jako ho známe dnes, prošel mnoha úpravami, o nichž se stále vedou odborné spory. Z nejstarší doby toho nevíme mnoho. Významnými majiteli velké části území Pojizeří a Podještědí byl rod Markvarticů. Jedna jejich rodová větev Lemberkové ze Zvířetic, si v blízkém okolí postavila svůj hrad před rokem 1287 a zabrala krajinu v okolí. V jejich držení nacházíme i Kosmonosy od r. 1280 do třetí čtvrtiny 15. století. Můžeme pouze předpokládat, že zde mohli vybudovat tvrz pro svého úředníka. Roku 1468 si vzal Jan Tovačovský z Cimburka za manželku Magdalenu, poslední z rodu Michaloviců, vzdálenou příbuznou s Lemberky ze Zvířetic. S ní vyženil boleslavské panství a přikoupil Kosmonosy, nejspíše mezi lety 1470–1480. Zde také postavil se svým purkrabím Zachařem ze Stránky tvrz. Tento purkrabí je uváděn s přídomkem na Kosmonosích. Podle stavebně historického průzkumu (Kosík in litt.) první zaznamenanou stavbou byla věžovitá tvrz na severozápadním rohu dnešního zámku, která mohla být obklopena dalšími, méně výraznými stavbami. To potvrzuje další historik L. Svoboda, který ji však předpokládá v severovýchodním rohu. Domněnky, že původní tvrz byla pravděpodobně o pár desítek metrů níže, že byla zbourána a kámen z ní byl využit na nový zámek, stavěný na zelené louce, jsou neprůkazné. Starobyle vypadající “hradební zeď” s rondely mezi horní a dolní části parku pochází nejspíše až při parkových úpravách v baroku.
Další proměny nastaly v letech 1571–80, kdy se dovídáme o přebudování staré tvrze na patrový renesanční zámek majitelem panství Adamem Krajířem z Krajku, jak ji od Zachaře ze Stránky koupil. Označení tvrz se naposledy objevuje až r. 1583, kdy Adam Krajíř odkázal své manželce Martě z Veselic – “tvrz nově vystavěnou”. Tento nový zámek byl pravděpodobně čtyřkřídlého tvaru, snad s dvěmi nebo třemi podlažími, klenutými štíty, jihozápadní kruhovou věží a kaplí neznámého zasvěcení s polygonálním závěrem vystupujícím z jižní fasády.

Další majitelé tedy od r. 1589 Lobkovicové a ani od r. 1607 Hohenlohové zámek nijak zvlášť neupravovali. Ani další majitel Gottfried Pappenheim, jemuž je přisuzována stavba nového zámku, zde asi velkých změn neučinil s ohledem na to, že byl především zaměstnán válečnými událostmi ve službách Albrechta z Valdštejna. Byl těžce raněn a v r. 1632 zemřel, tedy čtyři roky po zakoupení panství. Pravděpodobně byla ubourána rohová okrouhlá věž (další rohové věže) a závěr kaple a upravena fasáda a interiér. Velkých změn se kosmonoský zámek dočkal až za Černínů, kteří koupili panství od manželky válečníka Pappenheima, Marie z Huischinu r. 1650. Heřman Černín z Chudenic po roce umírá a panství se ujímá Humprecht Černín, který začíná s velkorysou stavební činností po celém panství, tedy i v Kosmonosích. Pozval italského architekta v černínských službách Francesca Carratiho. Ten zde stál před problémem vytvořit z Kosmonos barokní venkovské sídlo, reprezentující moc Černínů. V duchu baroka a rekatolizace navrhl urbanistické řešení, jehož základem se stává podélné náměstí založené v těsné blízkosti zámku, kolmo na severní průčelí a završené kostelem Povýšení sv. Kříže. Tyto změny započaly od roku 1697 a protáhly se až přes rok 1709, nejspíše až do r. 1711. V roce 1697 byla zahájena přestavba zámku do současné podoby podle projektu G.B. Alliprandiho, který byl důležitým černínským architektem.Tento slavný architekt pocházel ze známé umělecké rodiny ve Veroně a před rokem 1700 přišel podobně jako mnoho italských umělců do Prahy. Byl jmenován od císaře Leopolda I. dvorním císařským architektem a jako takový řídil obnovu královského hradu na Hradčanech. Do Čech přinesl výrazné francouzské vlivy, zprostředkovaně vrcholně barokní tvorbu z Vídně, zejména zámeckou architekturu. Podílel se na výstavbě dalších architektonických skvostů v Praze, nejrozsáhlejší činnost v Černínských službách spadá právě do Kosmonos. Jeho účast dokládá zpráva z roku 1711, kdy měl za řízení a projekt stavby vybráno 109 zlatých. Při přestavbě zámku Alliprandi nejspíše navázal na tehdy již stojící zámeckou čtyřkřídlou budovu, která si vynutila patrně i zachování nárožních pavilonů. Nároží byly zvýrazněny zvýšenými pavilony s mansardovou střechou s vikýři. G.B. Alliprandi upravil vnitřní rozvržení, ponechal dvě patra a dodal zámku nové barokní fasády. Návrh však nebyl realizován v celé plánované podobě. Na pravé křídlo, na jeho nárožní věže, měly navazovat patrové galerie s terasou na místo střechy. Terasy by propojily druhé patro zámku přímo s oborou, situovanou ve vyšší poloze vpravo od stavby. U zámku byly nově zbudovány velké hospodářské a úřednické budovy.

G.B. Alliprandi vytvořil v projektu rozlehlou čtyřkřídlovou architekturu s ústředním nádvořím, jednopatrovou v křídlech vedlejších a dvoupatrovou v traktu s hlavním průčelím, obráceným k východu, do středu obce. V severním křídle navrhl konírny, v jižním křídle salla terrenu. Zajímavě zde řešil monumentální vstupní vestibul. V tomto průčelním křídle je pozoruhodný portál, spojený s balkonem v prvním patře, kde se dochoval nejvýznamnější prostor. Zrcadlový sál prostupuje dvěma patry. Stěny sálu byly vyzdobeny dekorativní výmalbou provedenou technikou al fresco s mytologickou tématikou. Malby pocházejí z první poloviny 18. století. Nedostatek finančních prostředků způsobil, že stavba postupovala velmi pomalu a nebyla ani dokončena. Pravděpodobně G.B. Alliprandi navrhl v jižním křídle sala terrenu, kterou se vstupovalo do parku. Má tři polokruhové oblouky na hranolovitých pilířích s římsami. Sklenuta je třemi kříži bez žeber. Můžeme ji vidět na Wernerově rytině z r. 1752. Po Černínech se zde vystřídaly opět další dva majitelé. Od r. 1738 Hrzánové z Harasova a od r. 1760 Johana z Martinic se svým prvním manželem hrabětem de Bolzou. Ti zde významnějších změn neprovedli. Za Mirbachů došlo v roce 1835–1836 k opravě jižního křídla, které ujíždělo na jílovém podkladu. Došlo i k přístavbě této části zámku do pozdně empírového slohu. Uprostřed budovy jižního křídla, ve střední části horního štítu nalézáme erb Mirbachů – majitelů zámku. Snad přestavba tohoto jižního křídla měla získat zahradní průčelí, oblíbené v té době. Byla možná zamýšlena celková přestavba zámku, ale pro nedostatek peněz zůstalo jen u tohoto křídla. Dnes pouze polovina objektu, severní má svou původní barokní podobu. Klasicistní vzhled tak dostalo pouze zahradní křídlo, přičemž byla zachována barokní dispozice včetně salla terreny. Na nádvorní fasádě lze dobře sledovat postup klasicistní přestavby a zcela odlišné kompoziční chápání tohoto slohu od baroka. Výrazný rozdíl se projevil především ve zdůraznění horizontálních linií. Při klasicistní přestavbě, která nebyla nikdy dokončena, zůstala zachována základní barokní hmota, měnil se pouze vzhled fasád a podoba střechy. Mansardovou střechu nahradila prostá sedlová, barokní štítové vikýře zaměnily jen prosté pultové. Další oprava zámku proběhla v roce 1905, kdy kosmonoský zámek koupil baron Ottomar Klinger, průmyslník. Jeho erb je umístěn ve východním křídle, uprostřed balkonu. Další majitelé, tedy od r. 1931 architekt Weyr z Prahy a ani firma Cosmanos zámek nijak neupravovala. Po válce byla umístěna do zámku škola, a je tu do současné doby. Výhledově je plánována rekonstrukce zámku a další využití pro základní školu.