|
Dny evropského dědictví (European Heritage Days, dále EHD) každoročně v měsíci září otevírají nejširší veřejnosti brány nejzajímavějších památek, budov, objektů a prostor, včetně těch, které jsou jinak zčásti nebo zcela nepřístupné.
Jejich cílem je hledání cest ke kořenům naší, evropské i světové civilizace. Proto jsou v rámci EHD pořádány nejrůznější doprovodné akce - přednášky, koncerty, městské slavnosti, ale i soutěže a další kulturní programy. Proto jednotlivé země nebo i města vyhlašují svá národní témata, jejichž prostřednictvím obracejí pozornost organizátorů i návštěvníků na různorodé fenomény přírodního a kulturního dědictví. Hledání identity jedince žijícího v 21. století, ve stále více se globalizujícím světě - to je to, čemu EHD přispívají, a proto se těší stále vzrůstající oblibě a většímu zájmu
V České republice se EHD konají pravidelně od roku 1991 v první polovině měsíce září. Od roku 1998 je jejich hlavním garantem Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, které vždy ve spolupráci s jedním z členských měst pořádá národní zahájení. Partnery hlavního garanta jsou Ministerstvo kultury ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.
Dny evropského dědictví v České republice mají podporu vrcholných vládních činitelů a orgánů.
Ta dává Dnům evropského dědictví v České republice patřičný význam a rozměr a vůči světu jasně signalizuje vztah nejvyšších autorit státu k našemu zděděnému kulturnímu odkazu. Od roku 2001 se součástí Národního zahájení EHD stalo i udílení titulu Nositel tradice lidových řemesel ministrem kultury ČR.
Letošní národní téma Dnů evropského dědictví je Otisk slavných jmen – historické objekty v nichž žili slavní lidé.
Nesnáze a úskalí života nejsou typické jen pro naši dobu. I v minulosti se lidé museli vypořádat s nejrůznějším nebezpečím a ohrožením – odnárodňováním, obtížemi v přístupu ke vzdělání, omezováním osobní svobody, napadením cizími vojsky. Jak povzbuzující je pohled na ty skupiny i jedince, kteří svým úsilím přispěli ke cti a slávě svého národa, někdy i za cenu života. V některých obdobích jich nebylo mnoho – první obrozenci tvořili mezi vzdělanci malou skupinku, která se opírala o národní odkaz uchovaný v lidových vrstvách na venkově; vlastenců objevujících historické památky a shromažďujících je pro sbírky utvářejícího se muzea byla zprvu také jen hrstka. Častěji si připomínáme ty, kteří bez zaváhání vstupovali do legií nebo zahraničních jednotek za 2. světové války,či se vzepřeli totalitnímu režimu – a vážíme si jich.
K tomu, abychom dnes žili nikoliv jen v materiálním nadbytku, ale uvědomovali si, v čem všem můžeme nacházet uspokojení, radost i štěstí, přispívají lidé, kteří objevují pro současníky hodnoty minulosti. Je úžasné dozvídat se o obnovování historické architektury, budování obrazu minulosti – skanzenů a nových muzeí, o pořádání slavností, které vnášejí do běžného života veselí a vzruch. Proto je i pro žáky a učitele povzbudivé začleňovat je do školního života, někdy k nim i přispívat. Všechny takovéto aktivity jsou záslužné i proto, že pro většinu lidí je vztah k vlastní zemi mimořádně významný; ne nadarmo si národnostní menšiny všech národů žijící v cizině uchovávají svůj jazyk, zvyky a tradice. Patřit někam, být hrdý na krásu a historii vlastní země, hodnoty vytvořené předky a přiřadit se k nim jako jejich pokračovatelé, to bylo přáním a potřebou urozených i prostých lidí od dob, kam lidská paměť sahá.
Nejde jen o „velké“ činy. Někdy ještě větší údiv vzbuzuje to, co vytvořili a dokázali lidé neznámí, zdánlivě docela obyčejní a přitom velcí – svými schopnostmi, charakterem, statečností v překonávání překážek i vůlí něco dokázat a vytvořit. Díky těm, kdo iniciují snahy o uchování tohoto „národního pokladu“ – otisk slavných jmen, vejdou ve známost i jména dosud málo známá. Přejme si, aby výsledky hledání výjimečných osobností regionu byly zpřístupněny širšímu publiku.
Jak by mohli a měli být obohaceni žáci a studenti ve školách? Mladí lidé vždycky potřebovali vzory, hrdiny, s nimiž se mohli nebo toužili identifikovat. Současné podmínky v rámci změn ve školství nejsou pro utváření vztahu k minulosti příznivé – podle zákona má vedení škol právo redukovat výuku dějepisu v osmi letech školní docházky na celkem šest vyučovacích hodin, tedy v každé třídě na necelou jednu vyučovací hodinu týdně. Je to nejméně od roku 1918 (tehdy to bylo 18–20 hodin, v letech 1945–1989 16 hodin). Pokud se pod nátlakem veřejnosti tento stav nezmění, budou k povědomí o hodnotách a pokladech minulosti významně přispívat a spolu se zaujatými učiteli zájem o dějiny udržovat a podněcovat novodobí „zapadlí vlastenci“, vědomi si toho, oč bychom přišli, kdybychom na svou historii zapomněli.
Tím více uznání náleží těm, kdo všem aktivitám tohoto druhu věnují svůj čas, energii a nadšení. Věříme, že kromě dospělých z velkých i těch nejmenších obcí velký zisk z výsledků tohoto ročníku Dnů evropského dědictví budou mít také jejich nejmladší obyvatelé, že přispějí k tomu, aby se krajina „oživila“ dílem těch, kteří tu už nejsou, ale něco krásného a důležitého nám zanechali.
V Kosmonosích probíhají každoročně tyto dny již od samého počátku, také v roce 2006 Město Kosmonosy se připojilo a uskuteční se ve dnech 7. -10. září. Slavnostní zahájení proběhne ve čtvrtek 7. září v 17.00 hodin v Loretě. Dále budou pokračovat kulturními akce od čtvrtka do soboty 10. září na nádvoří zámku v Kosmonosích. V sobotu 9. září a v neděli 10. září budou možné prohlídky zámku, muzea v zámku a připravované expozice v podzemí zámku, také parku. Jste srdečně zváni na prohlídku zámku, parku, Lorety a na všechny doprovodné kulturní akce.
Milada Remešová |