Heřman Černín z Chudenic

(*24. 7. 1576 – † 7. 3.1651)

Syn Jana Černína a Mariany z Říčan se narodil 24. 7. 1576 a pocházel z nedrahovické rodové linie. Nejhůře při dělení otcova majetku dopadl Heřman, i ve stáří si stěžoval na bezohlednost příbuzných, kteří si v okamžiku osiření rozdělili dědictví a na něj zapomněli. Díky těmto ústrkům pan Heřman v sobě vypracoval tvrdou a nesmlouvavou povahu, která ho provázela až na vrchol politické kariéry a napomohla mu k rozsáhlému majetku. Jeho výchovu zajišťoval vévoda Vespasian Gonzaga. V roce 1598 se se svým přítelem Kryštofem Harantem z Polžic a Bezdružic a se svým bratrem Divišem vydal na cestu do Jeruzaléma, kde byl také 16. 9. 1598 pasován na rytíře Božího hrobu. V roce 1599 byl Rudolfem II. jmenován komořím nad stříbrem. V roce 1610 byl povýšen do stavu rytířského a panského. V roce 1616 je již komořím arcivévody Ferdinanda, císařským radou a hejtmanem Starého Města pražského.

R. 1606 se poprvé oženil s Marií Annou ze Svárova († 1624). Jeho zkušeností a jazykových znalostí využil císař Matyáš, když ho jmenoval (r. 1616 – 1618) císařským vyslancem k sultánovi Achmetu I., kde dosáhl velkého úspěchu. Po roce 1618 byl jako katolík a zastánce císaře nucen odejít ze země, aby se do ní opět vrátil v císařském vojsku, ve kterém bojoval na Bílé hoře v prvních řadách. Panovník na něj nezapomněl, za zásluhy byl v roce 1623 povýšen do stavu svobodných pánů a byl mu upraven rodový erb.

Heřman Černín, hejtman Starého Města pražského, dohlížel v roce 1621 na popravu českých pánů na Staroměstském náměstí. Mezi popravenými byl i jeho bratr Diviš Černín, jako jediný katolík a dále jeho bývalý druh na cestách Kryštof Harant z Polžic. V táboře provinilců chyběl další z bratrů Černínů – Humprecht, který byl za stavovského povstání členem nejužšího vedení. Traduje se, že se za něho přimluvil u císaře sám Heřman Černín. Proč se však nepřimluvil i za svého druhého bratra ?
Heřman byl přísedícím zemského soudu a od roku 1625 velitelem polní zásobárny Albrechta z Valdštejna, s nímž se velmi sblížil. Po smrti první manželky se v roce 1625 znovu oženil s Annou Hradišťskou z Hořovic († 1632), vdovou po příteli z mládí Kryštofu Harantu z Polžic. Další povýšení do hraběcího stavu následovalo v roce 1627 . V roce 1629 byl zvolen hejtmanem Litoměřického kraje. Po třetí a naposledy se oženil 18. 4. 1633 s hraběnkou Sylvií Kateřinou Caretto-Millesimo († 1664), ale ani z tohoto manželství nevzešel potomek. V roce 1637 koupil kostecké panství a 23. 6. 1644 mu byl udělen titul „Vysoce urozený“. Heřman stejně jako mnoho dalších dovedl mistrně využít situace během pobělohorských konfiskací a skupoval obrovský majetek. V roce 1639 založil Černínský fideikomis (svěřenectví), do nějž spadal Petrohrad, Pšovlky, Soseň, Krty, Kysibl, Andělská Hora, Bochov, Šenov, Nejdek, Mičeves, Sedčice, Velká Černoc, Přehořov, Čeradice, Vroutek, Žihle, Kost, Velichov, Mělník, Šmidberg a tři domy v Praze. K založení fideikomisu dostal také povolení zvolit si ze svého rozvětveného příbuzenstva dědice svého ohromného majetku. V dobách válečných po roce 1639, kdy všechny Černínské statky byly zruinovány císařskými nebo nepřítelem, snadno a rychle se hrabě Černín ocital ve finanční tísni. Hrabě byl ale obchodníkem na tehdejší dobu dosti úctyhodným. Obchodoval s Benátkami, Cařihradem, do Kolína nad Rýnem a Drážďan vyvážel máslo, pro svá panství kupuje ve velkém sůl a víno, jež rozprodává poddaným. Na svém panství v Prešpurku (Bratislavě) a Šmidebergu má velký chov koní (jen v Prešpurku jich měl 700 ks). V Cařihradu na své diplomatické cestě obchoduje s Turky, se Židy, s anglickými a vlašskými firmami. Nakupuje  arabské koně, velbloudy, hedvábí a rozličné věci z Orientu, které byly žádány v Evropě. Heřman byl šetrný, až lakomý hospodář, výborný obchodník a finančník – to byl nejdůležitější pramen jeho zámožnosti. Druhý, také vydatný pramen záležel v tom, že dovedl těžit z vojny. Hrabě Heřman také půjčoval peníze. Roku 1634 počítá, že peníze půjčené dosahují 100 000 zlatých ( 6 milionů korun). Mezi dlužníky jsou i knížata , arcikníže, dokonce císař. Z toho, co víme, by se hraběti ne každý hospodář mohl vyrovnat. Zemědělství, lesní hospodářství a řemeslná výroba byly v Čechách té doby na značném stupni. Hrabě měl navíc některé speciality – své železárny, rozsáhlý chov koní, obchod s vínem a se solí. Všechnu svou korespondenci, všechny své účty si vedl sám. Věděl o každé hromadě obilí na sýpkách. Vzhledem k tomu, že byl vrchním hejtmanem komorních panství v Čechách, byl seznámený s nejnovějšími pokroky techniky té doby. V rodině i ve svém  hospodářství byl samovládcem, který nesnesl odporu a který dovedl po případě energickými prostředky podrobit okolí své vůli. Zachoval si dlouho svěžest a zdraví. Ještě v 73 letech jezdil na koni mezi svými panstvími. Když hraběti Heřmanu Černínovi bylo 70 let, vydal se na diplomatickou cestu do Turecka, v letech 1644–1645 byl opět jmenován císařským vyslancem k sultánovi Ibramimovi II. . Poté co jeho mise opět uspěla, byl roku 1645 jmenován do úřadu místodržícího v Království českém a poté nejvyšším dvorským sudím. V roce 1648 Švédové vyloupili hraběti Heřmanu v jeho domě na Malé Straně zazděný poklad 200 000 zl. – klenoty a peníze, veškerou hotovost (tato suma představuje 12 milionů korun srovnávaných v  roce 1906). Přesto že hrabě o všechno přišel, za tři roky mohl koupit Kosmonosy a zaplatit za ně 130 000 zl. v hotovosti. Tak trochu významným dnem je 17. 3. 1649, kdy jel Heřman z Prahy přes Benátky, Kosmonosy, Kost, Jičín, Novou Paku, Vrchlabí do Šmedeberku. Jeho manželka Sylvie v dopise Humprechtu Janovi (prasynovci Heřmana) z 8. 5. 1649 mimo jiné píše, že Heřman chce koupit jedno pěkné panství jménem Kosmonosy, které hodlá připojit ke kosteckému. To se mu však podařilo až 3. 2. 1651, když toto kosmonoské panství koupil od Marie Esthery Huischinové roz. z Gerau . O dva dny později byl jmenován nejvyšším hofmistrem Království českého. Dlouho se však z tohoto úřadu neradoval a 7. 3. 1651 zemřel. Jeho pohřeb byl důstojný a odpovídal zásluhám, které pro císaře a vlast vykonal. Byl pochován v katedrále sv. Víta v Praze. Ve své závěti, sepsané o rok dříve, za svého nástupce a dědice označil svého prasynovce Humprechta Jana. Otcem Humprechta Jana byl Jan, jediný syn zmiňovaného Humprechta, Heřmanova bratra a bratr popraveného Diviše. Manželka paní Sylvie se po smrti manžela provdala za cizince, markrabího Leopolda Viléma Bádenského, vysokého důstojníka v císařských službách. Ženichovi bylo 33 let, nevěstě 53 let. Její podobizna se zachovala v zámku Hrubá Skála. Zemřela v roce 1644, po pěti letech manželství, bezdětná v Řezně. Byla pochována po boku svého prvního manžela Heřmana Černína v chrámu sv. Víta. Na severní straně jsou náhrobní kameny s nápisy, hlásajícími očekávání věčného vzkříšení hraběte Heřmana a jeho manželky Sylvie Kateřiny.