Stavby lorety

Zvonice

 
Nejstarší částí areálu je volně stojící zvonice (kampanila), stojící severně od ambitů. Byla postavena Domenico Agostinim (Augustonim) podle návrhu černínského architekta Francesca Carattiho v letech 1672–3. Zvonice je ranně barokní stavbou čtyřbokého hranolovitého tvaru, čtyřpatrová, s plechovou střechou tvaru komolého jehlanu, na vrcholku věže je umístěna zlatá sluncová rozeta. Zvonice je mírně nakloněna k západu. To je pravděpodobně způsobené špatným podložím již při stavbě. Bylo to ale vysvětlováno tak, aby se vyrovnal účinek převládajících západních větrů. Ve věži se nacházely dva zvony, byly však za 1. světové války roztaveny pro potřeby armády.

V roce 1869 byla provedena první oprava věže, těžká prejzová krytina, byla nahrazena plechem a pod kopulí uložena první pamětní listina, jejímž autorem byl zdejší kaplan Josef Šimon. V roce 1912–1913 byla provedena druhá oprava věže, zrezivělá plechová krytina byla nahrazena novou měděnou, opraveny římsy a uložena druhá pamětní listina, jejíž autorkou byla učitelka Jiřina Hrdá. V roce 1937 byla provedena třetí oprava věže a uložena třetí pamětní listina (autor neuveden). V roce 1991–1992 byla provedena celková oprava věže a uložena čtvrtá pamětní listina. Podle pověry, když se opravuje kosmonoská loretánská věž a vkládají se do kopule pamětní listiny, prochází náš národ nesnadným obdobím dějin, jakousi dějinnou křižovatkou.

Santa Casa (Svatá chýše)

Rozšíření legendy o přenesení domku Panny Marie anděly ze Svaté země do Itálie vytvořilo z obce Loretto jedno z největších poutních míst křesťanů. Cílem poutníků byl legendární “svatý domek” (Santa Casa) se soškou Černé Matky Boží loretánské, o níž se věřilo, že byla vyřezána apoštolem Lukášem. Stavba byla upravena do dnešní podoby v 16. století. Na ochranu původního zdiva staré kaple byl postaven výpravný mramorový plášť – obal. Podobné stavby podle tohoto vzoru se budovaly v celé Evropě, měly shodný půdorys.

Kosmonoská loreta je jedena z padesáti kopií Nazaretského obydlí sv. Rodiny v Českých zemích, svými vnějšími rozměry (obalu) 1394×957 cm vedle loretánské kaple v Rumburku je naší největší. Loreta je tvořena střední obdélníkovou budovou klasického typu s téměř plochou střechou. Vnitřní část – Sv.chýše má chudobný vzhled s režným řádkovým zdivem s nepravidelnými ostrůvky omítky, zdobenými nástěnnými malbami s výjevy ze života Panny Marie. Blesk, který zasáhl italskou Loretu, shodil nežádoucí výzdobu interiéru kromě postav Matky Boží. Tento úder byl chápán jako mimořádná událost. Div byl, jako Boží zásah, zachován na památku. Vnitřní část je rozdělena na dva nestejně velké prostory, oddělené dřevěnou oltářní stěnou – přední pro věřící a zadní pro kněze. V zadní stěně je výklenek se soškou Černé Matky Boží. Dřevěná oltářní stěna má soustavu mřížových otvorů, které umožňují průhled na loretánskou sošku. Prostota a chudoba vnitřního prostoru kontrastuje ostře s přepychem a okázalostí schránky. Svatá chýše je vnímána jako mimořádně cenný šperk. Tak jako se vkládá každý klenot do šperkovnice, tak i tato stavba si zaslouží vlastní schránku. Byla tedy obestavěna “šperkovnicí”. Tato schránka má však za účel také chránit vnitřní stavbu před nepřízní podnebí. Celá dekorace je forma učebnice se starozákonními výjevy. Vnější stěny jsou bohatě zdobeny sokly, římsami, pilastry, štukovými reliéfy geometrických a rostlinných výjevů. Na západní straně je umístěno velké čtyřhranné okno a pod ním zděný oltář s kamennými stupni. Šest reliéfů představuje: Narození P. Marie, Zásnuby P. Marie se sv. Josefem v jeruzalémském chrámu, na západní stěně nad oknem je obraz Zvěstování Páně, na jihu scéna Narození Páně, a Klanění se sv. Tří Králů. Na východní straně je Pohřeb P. Marie. Pod ním, je zobrazena zbožná legenda o záchraně sv. Domku z rukou pohanů. Pověst vznikla záměnou významu jména velkovévodů z Epiru (Angelů) za anděly. Ve výklenkách jsou postavy starců – starozákonních proroků, a nad nimi postavy Sibyl. Erby, rozmístěné po stěnách, mají připomínat majitele panství.

Ambity

Santa Casa je obklopena jako v jiných loretánských poutních místech pravoúhlými přízemními ambity, které se otvírají do nádvoří řadou polokruhovitých arkád (určených k odpočinku poutníků, právě tak jako trávník kolem). Alliprandi opatřil ambity okosením na nárožích (podle obrazu ze 17. stol. zde byly nárožní hranolové kaple. Průhled od nedaleké zvonice – nástupní místo do loretánského poutního místa přerušuje ambity proluka, uzavřená mříží na místě třech arkádových polí. K ambitům přičlenil Allipradi ve východní části dominantu souboru – kostelík sv. Martina ve velké ose Svaté chýše. V místech napojení kostela zvyšuje ambit v patře pětiosá nástavba pro kruchtu s trojicí otevřených arkád.

Kaple sv. Martina

Johanité postavili ve 12. století v Kosmonosích kostelík zasvěcený sv. Martinu. Dnešní podoba kostela vznikla na místě předchozích dvou staveb, z nichž jedna zanikla v husitských válkách, druhá shořela po třicetileté válce. Byl postaven jako první stavba loretánského souboru v letech 1702–1704 na východní straně areálu. Je barokní, jeho oválný střed je zaklenut kopulí byzantského typu a vyrůstá z obdélníkového přízemního ochozu kolem jádra, které má v patře řadu jednoduchých obdélníkových oken. V přízemní části ochozu jsou oratoře a sakristie. Pod kaplí byla vybudována krypta, kam byli pohřbíváni majitelé panství Mirbachové a Klingerové. Na západní straně kostelíka je dřevěná kruchta, oltář se sochou sv. Martina na východní straně a kazatelna nesou typické znaky baroka. Oltář v oválném prostoru kostela je dílem Prokopa Vyšohlída z nedaleké Dobrovice. Polychromovaná socha patrona obce vyřezaná r. 1724 Martinem Jelínkem, jedním z “dynastie” kosmonoských umělců barokních plastik. Kostel byl obklopen podle starého zvyku, hřbitovem.